Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách česko-německého pohraničí. Místní obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě Němci vybudují muniční továrnu a koncentrační tábor…
Anežka, Běla a Helena se v Úlicích narodily a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi se změní také jejich charaktery.
Jakuba Katalpa napsala bezohledný a mnohovrstevnatý román, který není jen dalším příspěvkem do žánru historické fikce z období druhé světové války. Nekompromisním způsobem zkoumá otázky svobody, morální zodpovědnosti a osobních hranic.
Mezi důležité kvality prózy patří vyprávění skrze prožitek těla, které vnímá, zaznamenává mnohem rychleji než vědomí a které se vždycky nutně nachází v konkrétním kontextu. Dále je to především určitá „svěžest“ stylu a také absence jednoznačného hodnocení jednání postav, díky čemuž mnoho není dopovězeno a čtenář má dostatek prostoru pro sebe sama.
— Olga Słowik o románu Zuzanin dech, iLiteratura.cz
Každá situace má své kouzlo a zaslouží si, aby byla popsána. To objevil už třeba Gončarov nebo Proust. Také se mi líbí, že jednu situaci lze nahlížet z několika perspektiv, jako když přiložíte k oku hranol skla a světlo se začne rozkládat na barevné spektrum.
— Jakuba Katalpa, autorka
Jakuba Katalpa (nar. 1979) debutovala v roce 2006 novelou Je hlína k snědku?, za niž byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Román Hořké moře získal v roce 2009 nominaci na Cenu Jiřího Ortena. Za prózu Němci obdržela v roce 2013 Cenu Josefa Škvoreckého, Cenu Česká kniha a byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii próza. V roce 2017 vyšel propracovaný mnohovrstevnatý román ze současnosti Doupě a čtenářsky zatím nejúspěšnějším se stal její následující román Zuzanin dech (2020). Ve své nejnovější knize Úlice. Liebesroman (2025) vypráví příběh tří žen z českoněmeckého pohraničí během druhé světové války.